Cíle
Publikováno 01.01.2011 v 18:44 v kategorii Co se děje v ohradě?, přečteno: 149x
Jsem děsně nesoustředěná a myslím si, že by mi prospěly krátkodobější cíle. Zkusím sem přispívat každý den. Snad mi to kapec pomůže.
Někdy mi rupne v bedně. Přesněji to bývá večer, když padne tma.V takových chvílích většinou hupsnu do bot a běžím pryč. Můj cíl je často obchod. Není to daleko a mají tam slušný výběr sladkostí. Občas tam potkám moji malou přítelkyni. Koupím ji párek nebo paštiku, pohladím ji a běžím domů. Mimochodem ta kámoška je pes. Jmenuje se Daisy a čas od času se snaží nasyslit si něco před krámem. Mám ji hrozně ráda, v zoufalých chvilkách byla moje nejlepší přítelkyně☺. Jestli jste už na začátku říkali, že jsem ubožák, tak těď jsem asi klesla ještě niž, co? Nicméně, mi udělá radost, když tam je. Nechápu se. Místo toho abych se bála, přímo vyhledávám tmavá prostranství. Nechci, aby si někdo myslel, že čekám na svého úchyla na bílem koni, ale tma je pro mě něco jako nový svét, a přitom v ní není nic jiného než to co za bílehé dne, jen je to lépe schované. Nechápu, co všichni pořád mají s těma zlounama. Proč by se někdo vešel na paty někomu, jako jsem já? Je to dost směšná představa, to vám povím. Cesta vede kaštanovým sadem. Vždycky se doufám, aby mi někdo nepřibrzdil a neptal se. Kdoví na co... Zatím se stalo jen to, že mě chtěli přibrat. Proto preventivně běhám, abych dala najevo, že jsem jen na zdravotním venčení. Na půli cesty domů je stáj. Slovo "stáj" je hodně nadnesené, jelikož je to hnusná haluzna s prožranými stěnami a ohořelou střechou. Právě na tom místě někdo chová koně. Nebohé ročky až tříletky, březí klisny a vysloužilé důchodce. Upřímně si umím představit, že těžce pracující koně budou mít luxusnější stáří, budoucí matky lepší podmínky pro březost a "koňské děti" pěknější místo k dospívání. Ti koně mají moc pěknou hiearchii a je poučné je pozorovat. Vedoucí klisna, mohutná šedá, chce mít stádečko celistvé, a to za každé situace. Jednou jsem nalákala malého valáška ke konci ohrady. Byl ze mě nadšený a já z něj taky. Nabídla jsem mu jablko, poprvé ho upustil a zapadlo hluboho do bílého sněhu. Dostal druhé a bylo vidět, že podobné pochutinky nemá denně. Stačila malá sladkost a byl celý můj. Stádo se začalo vzdalovat, a tak se přihnala šedá fujara a odvedla ho ode mě. Vypadala celkem nakrkle. Aspoň nějaká ženská na mě žárlí.☺ Ještě jednou se zastavil, ale invazi velitelky znovu nechtěl riskovat, a tak energickým klusem vyrazil vpřed. V tu chvíli jsem zjistila, že mi koně chybí. Chci je strašně moc zpátky! Ale kolik šancí mám, když dokážu nacpat slova strašně a moc do jedné věty?
Olivia Larsson
Někdy mi rupne v bedně. Přesněji to bývá večer, když padne tma.V takových chvílích většinou hupsnu do bot a běžím pryč. Můj cíl je často obchod. Není to daleko a mají tam slušný výběr sladkostí. Občas tam potkám moji malou přítelkyni. Koupím ji párek nebo paštiku, pohladím ji a běžím domů. Mimochodem ta kámoška je pes. Jmenuje se Daisy a čas od času se snaží nasyslit si něco před krámem. Mám ji hrozně ráda, v zoufalých chvilkách byla moje nejlepší přítelkyně☺. Jestli jste už na začátku říkali, že jsem ubožák, tak těď jsem asi klesla ještě niž, co? Nicméně, mi udělá radost, když tam je. Nechápu se. Místo toho abych se bála, přímo vyhledávám tmavá prostranství. Nechci, aby si někdo myslel, že čekám na svého úchyla na bílem koni, ale tma je pro mě něco jako nový svét, a přitom v ní není nic jiného než to co za bílehé dne, jen je to lépe schované. Nechápu, co všichni pořád mají s těma zlounama. Proč by se někdo vešel na paty někomu, jako jsem já? Je to dost směšná představa, to vám povím. Cesta vede kaštanovým sadem. Vždycky se doufám, aby mi někdo nepřibrzdil a neptal se. Kdoví na co... Zatím se stalo jen to, že mě chtěli přibrat. Proto preventivně běhám, abych dala najevo, že jsem jen na zdravotním venčení. Na půli cesty domů je stáj. Slovo "stáj" je hodně nadnesené, jelikož je to hnusná haluzna s prožranými stěnami a ohořelou střechou. Právě na tom místě někdo chová koně. Nebohé ročky až tříletky, březí klisny a vysloužilé důchodce. Upřímně si umím představit, že těžce pracující koně budou mít luxusnější stáří, budoucí matky lepší podmínky pro březost a "koňské děti" pěknější místo k dospívání. Ti koně mají moc pěknou hiearchii a je poučné je pozorovat. Vedoucí klisna, mohutná šedá, chce mít stádečko celistvé, a to za každé situace. Jednou jsem nalákala malého valáška ke konci ohrady. Byl ze mě nadšený a já z něj taky. Nabídla jsem mu jablko, poprvé ho upustil a zapadlo hluboho do bílého sněhu. Dostal druhé a bylo vidět, že podobné pochutinky nemá denně. Stačila malá sladkost a byl celý můj. Stádo se začalo vzdalovat, a tak se přihnala šedá fujara a odvedla ho ode mě. Vypadala celkem nakrkle. Aspoň nějaká ženská na mě žárlí.☺ Ještě jednou se zastavil, ale invazi velitelky znovu nechtěl riskovat, a tak energickým klusem vyrazil vpřed. V tu chvíli jsem zjistila, že mi koně chybí. Chci je strašně moc zpátky! Ale kolik šancí mám, když dokážu nacpat slova strašně a moc do jedné věty?
Olivia Larsson
