Deník Siobhan Lewisové I.

13. srpen 2012, Verona, Itálie

Milý deníčku,

Neměla bych do tebe psát italsky? Jsme ve Veroně a ty jsi můj suvenýr. Táta s Helenou si užívají města lásky a já sedím v hotelovém pokoji, zakázali mi někam pláchnout, kéž by tu se mnou byl můj kůň Wilde Mungo. Kdyby Romeo s Julií věděli, že někdo dokázal zapomenout na lásku svého života a stmelit se s nějakou jinou ženou, jistě by byli docela nakrklí. Ale já to takhle nenechám, postarám se o to, aby svatba nebyla. Dneska jsem Heleně schovala sluneční brýle a župan. Na zítra mám mnohem lepší plán.

14. srpen 2012, Verona, Itálie

Plán se nezdařil. Helena do svého pokoje vrazila právě ve chvíli, kdy jsem držela její kašmírový svetřík a máchala ho v hrnku presa. Celý její šatník měl podlehnout tomuto počinu, bylo by to přece na personál. A na to dlabu. Táta se hodně naštval, zamkli mě do mého pokoje a při odchodu prohlásil, že mě takovou vůbec nezná. Ale zná mě? Zítra odlétáme zpátky do Californie. Nemůžu se dočkat stáje a svojí postele.

15. srpen 2012, kdesi nad Atlantikem

Táta se mnou pořád nemluví, je to vážně otrava. Sedím vedle hnusné, smradlavé, staré ženské, která zabírá půlku mého sedadla. Podával se hovězí kebab, což nejím. Otec si stále myslí, že moje pescetariánství neberu vážně! Ale já na něj kašlu. Už mě vážně štve, jak mi pořád diktuje, co mám a co nemám dělat!!! Ještě netuší, že jsem Heleně vylila šampon přímo do taštičky s kosmetikou. Jsem zvědavá, co na to řekne!

17. srpen 2012, v posteli, Lovell, Wyoming

Doma je to hotové peklo. Táta mi zakázal jezdit na Mungovi, jenom kydám hnůj, Helena oplakává svojí drahou kosmetiku. Nikdo se mnou nemluví, to je tak nespravedlivé, už znají termín té debilní svatby! Na naší farmě je všechno pořád při starým. Naši quarteři byli opět vyhlášeni jako chov roku. Stav stáda nabyl rekordního počtu: 47 koní! Máma by měla radost, našeho prvního hřebce Wilda, otce Munga, koupila ona sama. A Helena? Ta pomalu neví, kde má kůň zadek. Ta dřina ve stájích je vážně otrava, nechápu, proč to teď musím dělat já, když máme 3 zaměstnance! Addison, moje nej kámoška, má kluka. Jmenuje se Noeh a myslím si, že je to kus. Ad vyhrála závody v Casperu. Joni prý byla skvělá, však má taky nejlepší věk, Mungovi je už 17 let jako mně. Už s ním nemůžu příliš trénovat, občas ho bolí záda někdy zase nohy. Bojím se, že tohle bude náš poslední společný rok, protože pak táta starší koně vyhání na pastviny do konce jejich života. Sám to beztak dobře ví, tak nechápu, proč mi zakázal si Munga ještě užít, a víš co? Dlabu na něj…

17. srpen 2012, opět v posteli pozdě večer, Lovell, Wyoming

Vzala jsem Munga na projížďku, bylo to krásné, stmívalo se a zpátky jsme byli až za tmy. Ale táta zjistil, že jsem byla pryč a řekl, že si ještě rozmyslí, jak mě potrestá. To jsem fakt zvědavá, už mi ty jeho tresty a zákazy lezou krkem. Vždyť si je ani nezasloužím (možná občas). Říkal, že jsou se mnou jenom problémy a měla bych se vzpamatovat. Hlavně že on je dokonalý! Helena se na mě snaží být milá. Vařila večeři, což normálně dělat nemusí, protože máme hospodyni. Kdyby to nedělala, nemusela bych jít jíst a nikdo by si nevšimnul, že jsem pláchla. Jak já tu ženskou nenávidím!

18. srpen 2012, v mámině kanceláři

Jsem strašně ráda v mámině kanclu. Je tu moc hezky. Všechny její trofeje z westernových závodů, všechny její stužky, kožené vybavení a její nejlepší sedlo jsou právě tady. Když je mi po ní smutno nebo když se potřebuju ukrýt, jdu sem. Teď je to kvůli tomu druhému. Na stole je naše společná fotka. Sedím tam na její nejmilejší klisně Josie, máma ji drží za ohlávku, kolem pobíhá Josiino hříbě. To táta pořídil ten snímek. Na tohle místo nechodí od doby, kdy poznal Helenu. Hodně přemýšlím, co by se stalo, kdyby máma tu rakovinu přeprala nebo vůbec neměla, už je to 7 let. Smutné je, že klisna na fotce už také nežije, krátce po mámině smrti si v bouřce ve výběhu zlomila nohu a veterinář ji musel utratit. A to hříbátko máma po dvou letech prodala jednomu známému. Zůstala jsem jenom já.

19. srpen 2012, v mém pokoji

Táta se zítra chce jet projet, jen my dva, asi mi chce něco říct. Helena se se mnou snaží vycházet, dneska mi chtěla udělat radost. Byla ve městě a koupila mi žlutou mikinu, že mi prý bude slušet. Do dneška jsem to nevěděla, ale nenávidím žlutou barvu. Toho hadru se zbavím hned, jak budu mít příležitost. K večeři udělala telecí, řekla jsem, že to nebudu. Husa skoro brečela, otec po mně křičel, ale jsem přece pescetariánka! Ten hnůj ve stájích mi leze krkem. Strávila jsem tam celé odpoledne, byla to hrůza a pak mi Rufus řekl, že jsem to pěkně odflákla. Volala babička, bydlí v Anglii, odtamtud pochází můj táta. Říkala, že se nemůže dočkat, až přijedeme. Já doufám, že to bude až za dlouho, protože ten ostrov fakt nenávidím. Pořád tam prší a je mlha. Tady u nás je taky mlhavo ale málo deště. To mi vyhovuje, navíc tam nemají ani pořádné hory. Jen zelenou trávu jako v Hobitíně. Babička vaří samá tučná britská jídla, která mi nikdy nechutnají, ale ze slušnosti je musím sníst. Navíc se vyžívá v obhlídkách toho pitomého města, Oxfordu, kde bydlí a kde táta a dědeček studovali. Je to tam pěkně kamenné, staré, hnusné a mokré. Volala mi Addison, prý se musíme sejít. Pozítří si dáme kino v Lovellu, doufám, že mi prozradí všechno o svém klukovi.

20. srpen 2012, pozdě v noci u mě v posteli

Dnešek byl nejhorší den mého života. Nenávidím svého pitomého otce! Vyjeli jsme si do přírody, nejdříve to vypadalo ok, ale pak mi řekl něco příšerného! „Pojedeš do Anglie na internátní školu, kde se vyučuje jezdectví v anglickém stylu. Nesnaž se mě přemlouvat, všechno je jisté.“ Myslela jsem, že se mi to jenom zdá. Opustit moji školu? Kamarády? Munga? Nikdy! Provztekala jsem snad celé odpoledne. Zbytečně. Můj mladý život je jedno velké fiasko. Helena zase vařila, musím uznat, že ty její těstoviny se zeleninou ušly, ale nedala jsem to nijak najevo. Beztak mě chce z domu vystrnadit právě ona!

21. srpen 2012

Ad mě lituje. Zklamala mě. Připadá mi jako, že by chtěla, abych zůstala, ale nechce se mnou mít žádné tajné pikle. Film byl otřesný, v kině to páchlo kukuřicí, kterou nesnáším. Schválně jsem utratila všechny peníze za věci ke koním, ale bacha! Všechno je pochopitelně westernové! Táta pukne vzteky, až to zjistí. Mám nové džíny, boty, dna klobouky, tři košile, dvě vesty novou dečku pod sedlo, Mungo dostane novou ohlávku, a aby mi fakt nic nezůstalo, nakoupila jsem hromady pamlsků „květinek“, které Mungoušek tuze miluje. Nikdy ho neopustím! Nikdy!

22. srpen 2012

Táta se vážně naštval, myslel si, že si ty peníze nechám jako kapesné do školy v Anglii! Ani za nic tam nejedu. Už mám plán. Addison byla u nás, nesouhlasí se mnou. Pohádaly jsme se. Nancy, holka ze školy, která mě nenávidí, už o mé nové škole ví. Do zítřka to ví všichni. Katastrofa. Navíc nemáme hospodyni. Odešla do důchodu a Helena tvrdí, že to zvládne sama. To chci vidět!

23. srpen 2012, ráno v mámině pracovně

Co si vzít s sebou na můj útěk? Seznam: jídlo, jídlo, teplé oblečení, deník, baterku. Kam půjdu? Nevím. Co tam budu dělat? To taky nevím. Sakra, přece nemůžu utéct. Něco by mě mohlo sežrat. Ale musím to udělat.

24. srpen 2012, na útěku ve dvě ráno

Včera večer jsem prostě nasedlala Munga, sebrala ty největší sedlové brašny, nacpala je vším možným a odjela. Je mi tu pěkná zima, skoro nic nevidím, dochází mi baterka, Mungo je nesvůj a já taky. Něco tady vyje a není to daleko. Já mám strach! Neumím rozdělat oheň a zapomněla jsem si vzít zápalky. Už jsem snědla třetinu našich zásob. Na to, že to mělo být až do konce pololetí, to mám docela blbý. A taky jsem nedomyslela, že Mungovi by se na zimu šiknul seník. Achjojo, asi se budeme muset vrátit domů. Vyčkám do rána.

25. srpen 2012

Nikdo nepoznal, že jsem utekla. Práce ve stájích mi sice trvala déle než obvykle, to Rufuse docela nakrklo. Haha! Táta je neoblomný, ale já tam vážně nechci. Omluvila jsem se Addison, jenom smskou, ale to snad bude stačit. Jestliže mám odjet, tak jako její kamarádka. Helena se se mnou zase pokoušela mluvit, už mě vážně otravuje, jak se mi pořád snaží nahradit mámu. Taky jsem ji to řekla, zdá se, že ji to dostatečně odradilo od dalšího pokusu tohoto typu. Zajímalo by mě, co udělají s mým pokojem, až tu nebudu. Pořídí si nové dítě? Lepší a milejší? Klidně, stejně je oba nechci ani vidět!

26. srpen 2012

Už se to blíží. Ad mi volala, říkala, že bude dělat party, kde se se mnou všichni rozloučí. Bude to u nich. Jsou bohatí, mají príma bazén a já konečně potkám jejího kluka. Jenom doufám, že tam nebude Nancy.

28. srpen 2012

Včera byla ta party. Bylo to skvělé! Nikdo se neopil do němoty. Úspěch. Kalili jsme až do brzkého rána, pak přijeli Addisonini rodiče a vyhnali nás domů. Já jsem s ní zůstala a pomohla jí uklidit. Noeh je fajn kluk, je moc hezký, přesně takový, jaký byl na té fotce, kterou mi Ad poslala. Závidím jí. Já jsem chodila dva roky s Jacobem, ale pak odešel výšku a našel si tam jinou holku. Moje smůla.

29. srpen 2012

Začínám balit. Helena mi chtěla pomoct, hezky jsem ji odpálkovala. Mám nový cíl. Pojedu do té školy a udělám jim tam pěkný rambajs. Vlastně se docela těším.

Olivia Larsson