Deník Siobhan Lewisové III.

5. září 2012, ve smrduté knihovně

Můj mladý život je naprosté fiasko. Je v něm 7 hrozných věcí!

1. Sedím v téhle potrhlé díře, které lidé říkají škola.

2. Nemám Munga, ranč, svoje kamarády a chuť do života, který se už zřejmě chýlí ke konci.

3. Asi umřu hlady!

4. Zabavili mi mobil, přitom mi nikdo neřekl, že je zakázaný!

5. Existuje v Anglii něco jako „svoboda“?

6. Hnusí se mi britské počasí.

7. Nikdy se odsud nedostanu! To ježdění na jízdárně mě zabije dřív, než dostanu možnost vypadnout.

Náprava? Ještě nevím.

6. září 2012

Melissa se chová hrozně povýšeně, tvrdí, že tu panuje hierarchie a mám ji plně respektovat, ale jak k sakru vážně nevím, po které straně chodby chodit. Susan totálně lomcuje Andreou, jsou sebou úplně posedlé, jedna bez druhé nedají ani ránu. Někdy mám dojem, že je Andy jen ocas a nechává se využívat Susan, která se občas chová sebestředně. Abbigail je mi ale tmavovlasou záhadou. Chová se zvláštně, vždycky někam zmizí a pak se zase objeví a vypadá lhostejně. Jednou se mi ale zdálo, že je smutná nebo dokonce vyděšená. Můj speciální domácí úkol z matematiky dopadl velmi neslavně. Dostala jsem další o kousek zákeřnější, o kousek delší. Jediný předmět, který mě tu skutečně baví, je biologie, spoustu věcí znám a myslím si, že si mě mladý učitel docela oblíbil, jak by taky ne, když jinak 96,33 % třídy ignoruje výklad. Melissa mi poradila, abych se zašla zeptat do kuchyně na moji „pescetariánskou dietu“. Asi to udělám, jelikož mám akorát babiččin zplesnivělý koláč a do obchodu smíme jen o víkendech.

7. září 2012

Konečně pátek. Už konečně zvládám klus, a tak Mary uznala za vhodné začít cválat, svou neschopností jsem zdržela celou naši jezdeckou skupinu. Jejich tady tolik, celkem 20 trenérů, mám štěstí, že jsem chytla zrovna Mary, například taková paní Fredricsonová umí být hezká potvora a dá do těla koni i jezdci (teda prý). Mary je sice přísná ale vstřícná a chápavá. Susan mi už leze na nervy, ještě štěstí, že jede na víkend domů. Nevěděla jsem, že to lze, ale musela bych někoho požádat, aby se mi staral o Baltazara. Susan tím pochopitelně zaúkolovala Andy. Mrcha jedna! Abbigail sotva promluví a Melissa mluví až moc. Často vypráví o rodinných tradicích, musím uznat, že občas to zní docela zábavně, ale většinou je to trapná snůška keců a já dodávám: „Ach!“ nebo „To zní skvěle!“ V odmlkách, které mi poskytuje její monolog. Jednou se zmiňovala o tom, že její rodina vlastnila po dlouhé generace jeden z prvních chovů anglického plnokrevníka na světě. Zajímalo by mě, jestli jí tohle můžu věřit.

8. září 2012

Dočkala jsem se víkendu, je to tady mnohem prázdnější, než obvykle, skoro některým závidím, že mohli domů… Od nás z pokoje odjela akorát Susan, jinak Mel musí zůstat, protože má licenci, díky které smí pořádat vyjížďky a trénovat o víkendech. Funguje to tady tak, že instruktoři a trenéři jezdí na víkendy domů, zůstává jich asi jen polovina pro dohled a starší studenti (jako Melissa) se učí trénovat a vést skupiny v terénu. Nabídla mi jet na zítřejší vyjížďku, nevím, jestli na to přistoupím, za to drkotaní na hřbetě bych Baltazarovi ani neměla za zlé, kdyby mě chtěl zabít. Andrea je mnohem upovídanější, kdy není se Susan, ty dvě musíme dostat od sebe. Vzala mě do malého obchodu ve vesnici, která leží asi 2 km! od naší školy. Anglický sortiment je skutečně povznášivě roztomilý, ale dohromady tam nemají nic. Chtěla jsem dietní kolu, skončila jsem u banánovozázvorového pyré a místo žužu jsem si pořídila karamelky s mátou a sušenými malinami. Divné kombinace ale jíst se to dalo. Kuchařky jsou staré hnusné furie, ale nakonec přistoupily na moje stravovací návyky. Možná přece jen neumřu hlady. Abbigail se chová doopravdy divně, ptala jsem se Andy, ale nechtěla mi nic říct, něco se tu stalo a já přijdu na to, co to bylo!

9. září 2012

Zase pršelo, což určitě neprospělo mému pádu. Zpočátku byla vyjížďka v pohodě. Krajina tady je opravdu- je jiná než ta, kterou znám. Projížděli jsme rozlehlými lesy, ve kterých byly postavené přírodní překážky. Dohromady nás jelo 5. Melissa, já, Andy, a nějací dva Melissini spolužáci (celkem kusy). O to víc mi bylo trapněji, když mě seškrabávali ze země. Po prvním cvalu se Baltazar napružil tak moc, že u druhého jsem neměla šanci zabrzdit. Sletěla jsem do největšího bahna vedle potůčku, stačilo málo a mohla jsem být jenom mokrá, ale B. ví, jak mě naštvat. Ti kluci jsou ale gentlemani, pomohli mi do sedla a několikrát se vyptávali, jestli mi něco není, mě nebylo, ale moje školní jezdecké kalhoty dostaly nový módní výraz. Hnědo béžové s dírou. Nevím, co budu dělat. Mám trochu natlučená záda, ale rozhodně jsem dopadla lépe než ty gatě. Abbigail nebylo celý den vidět, objevila se až na večeři.

10. září 2012

Andy mi půjčila svoje náhradní kalhoty a dala mi adresu, kam zavolat, aby mi ušili nové. Baltazar se po včerejšku choval vzorně, ptala jsem se Susan na Abbigail a hádej, co mi řekla! Minulý rok si tu údajně prožila románek s jedním ze starších studentů. Sbližování je tu ale zakázané a to i v osobním volnu. Toho kluka prý vyhodili. Ale mně se to nezdá, nemyslím si, že by Abbigail takhle trpěla kvůli ztracené lásce, navíc byly prázdniny, mohli být spolu. Zdá se mi, že holky to moc nezajímá a tím pádem nad tím nepřemýšlejí. Chudák Abb.

11. září 2012

Taková doba v tomhle blázinci, mám to snad spočítané na hodinku přesně. Dneska jsme s Baltazarem poprvé skákali, ne že bych to nikdy nezkoušela, ale u nás doma byly barely spíš k objíždění než ke skákání, ale někdy se stalo, že jsme je převrátili a skákali přes ně. Byla to zábava. Teď už to tolik zábavné není, protože mě pořád někdo komanduje a říká, co mám dělat. Je to mnohem složitější, než jsem si původně myslela. Konečně jsem si našla čas pro úklid čištění a byla to fuška! Abb zůstala celý den v posteli, zítra se jí konečně zeptám, co se jí stalo nebo ještě pořád děje.

Olivia Larsson