Dorozumívaní koní

Aby koně mohli úspěšně plnit veškeré úkony v životě, musí se umět mezi sebou domluvit. A právě dnešní téma bude o „koňském dorozumívání“.

Koně hlasité zvuky jako dorozumívací prostředek většinou nepoužívají, protože by mohl nalákat predátora. Proto má jedině jednoznačný záměr. Existuje mnoho typů ržání- od nenápadného frknutí až po ohlušující nářek, koně je uplatňují podle situace, kterou my lidé můžeme zaznamenat jedině očima, proto nejsme schopni zaznamenat slovníček koňské řeči s absolutní platností.

Dalším dorozumívacím prostředkem mezi koňmi je řeč těla. Je to velice obsáhlá a nám už relativně známá „věda“. Široká paleta nejrůznějších úkon (uši přitisknuté k hlavě, něžné žduchání nebo ocas zdvižený nahoru…) nám může prozradit maximu z jejich „řeči“. Malý příklad: Pasoucí se kůň najednou zvedl hlavu, zřejmě ho znepokojilo nějaké šustění v křoví vedle ohrady. S rozšířenými nozdrami pozoruje, co nebo kdo se tam schovává. Jeho tělo je napjaté, připravené vyrazit vpřed. Hlavu má posazenou vysoko, oči vykulené, uši našpicované směrem k původci. Tímto dává najevo ostatním členům stáda: „Něco není v pořádku.“ Ti vše ihned zaznamenají a jednají dle potřeby. Takových situací bych mohla popsat nespočet. Měli bychom vědět, že koně reagují na sebemenší pohyb svalu na těle druha, stejně tak dobře dokáží reagovat na naše tělo. Taková schopnost při tréninku může pracovat nejen pro nás ale i proti nám. Jejich jemné nuance vnímání pracují natolik dobře, že jistý pán svého koně naučil zdánlivě počítat, přitom jen reagoval na napětí jeho svalů v obličeji, aby poznal, jestli výsledek je nebo není správný. Pozn. Je prokázáno, že koně umějí řečí těla vyjádřit i úctu ke staršímu koni. Mladí hřebečci ke staršímu hřebci přistupují s „klapáním“, jakési zavírání a otevírání koňské huby, dávají tak najevo svou podřízenost.

Jestliže řeč těla nestačí, koně přistoupí k činům, díky kterým se i vzájemně poučují. Stará klisna uždibuje z balíku slámy v ohradě. Přijde k ní mladý valach. (Zní to jako nějaký vtip!☺) Klisna se na něj zašklebí, ale on stále neodchází, proto vycení zuby, kůň nereaguje, přistoupí tedy k drsnější metodě: Kousne ho. Tohle konečně zabere a mladý delikvent odchází. Příště už budou stačit jen uši, ale jestli jsou jako normální chlapi, tak teda pochybuju… ☺☺

Určitě jste si už stihli všimnout synchronizace stáda. Koně bývají (občas) organizovaní jako národní garda. Jde o přirozený jev, který koním pomáhá přežít ve volné přírodě. Už malá hříbata se tomu učí při svých hrách, proto je zcela běžné, že u některých koní kteří vyrůstali spolu vznikne silné souznění a jednají jako jeden… Ale i pro koně je důležitý osobní prostor, který je ovlivněn: přátelstvím- (Kůň přítel může přijít blíž.), náladou- (jako u žen☺), záměrem – (Když druh přijde s nabídkou vzájemné péče o srst, neodmítne, ale jakmile se tentýž kůň objeví v přístřešku proti dešti, už tak vstřícný není.), okolnostmi- (Ochrana osobního prostoru je v některých situacích nezbytná, ale někdy koně musejí prostě a jednoduše „pláchnout“. To pak na svůj osobní prostor kašle a snaží se zachránit formou jednoty a ne jedince.) Problém nastává u domestikovaných koní chovaných v malých prostorách, takoví pak přestanou rozeznávat, co je a co není něčí osobní prostor. V nejhorších případech se může objevit agresivita, ale takového koně jsem ještě neviděla. Tak kdo vydá ten slovník? Čekám na to. ☺

Olivia Larsson