Koňská „rodina“ nebo monarchie?

Pořád dokola se omílají pojmy: stádo, společnost, jednota… Ale co doopravdy znamenají? V tomto článku se vám pokusím přiblížit, kdo a co tvoří „koňskou rodinu“ jinými slovy stádo.

První otázka, kterou bych ráda zodpověděla, zní: Proč koně žijí pospolu ve skupinách? Koním coby stádo přináší mnoho výhod, jako jsou: V početnosti je bezpečí-pro „lovce“ je mnohem složitější odtrhnou člena stáda než jednotlivce. V každičkém okamžiku aspoň jeden kůň „hlídá“. To znamená, že může vždy včas spustit poplach. Mladší mohou získat od starších jedinců vědomosti typu: Kde najít vodu, kam sahá teritorium, jak zvětřit nepřítele, které byliny mohou jíst. Všechny tyto okolnosti jsou pro přežití koně velmi důležité, proto nepodceňujme jejich silnou emoční potřebu být pohromadě. 

Poněkud zapeklitá druhá otázka: Kdo všechno tvoří stádo? Každou skupinu tvoří vedoucí hřebec, nejstarší hlavní klisna, až dvanáct klisen a nedospělé potomstvo. Někdy se ve stádě vyskytuje druhý hřebec, který vedoucímu pomáhá udržovat stádo, hoch má smůlu v tom, že má hodně kontrolovanou sexuální aktivitu☺. Jen zřídkakdy se stává, že si stáda navzájem kradou klisny. Navíc koně jsou vskutku brilantně inteligentní, féroví a mírumilovní (Tohle na nich miluju ♥…). Každé stádo má totiž své teritorium a v místech, kde se překrývají, může dojít ke střetu. Koně mezi sebou bojují jen výjimečně, proto v takových situacích jen udržují vzdálenost, ale vše se obejde bez jakýchkoliv konfliktů. Speciální pozornost bych věnovala valachům. V běžném stádě se někdo jako valach samozřejmě nevyskytuje (Je pěkně nespravedlivé, že koně lidé začali kastrovat a chlapi si tu běhají stále zcela kompletní ☺). Neumím si představit „idiota“, který by do svého stáda pouštěl hřebce, pokud tedy nechce hříbata. Problémem valachů někdy je, že chtějí být vedoucím hřebcem, proto mezi nimi dochází ke konfliktům a někdy dosti drastickým. Dokonce se může stát, že uvnitř „koordinovaného“ stáda vznikne více skupin. Takovou situaci jsem už viděla. Zajímavé bylo, že si valaši do svého „mini stáda“ vybrali klisnu (a její hříbě popřípadě víc klisen) v přibližně stejném věku jako byli oni sami. (A ještě se to stalo ve vlčí smečce v Rozbřesku od Stephenie Meyerové ☺!)

Klisna ve volné přírodě porodí co rok a půl. Hříbě se musí rychle naučit následovat svou matku, sát mléko pouze od ní. Také se učí vyrovnávat se se svým prostředím, jeho návyky se formulují brzy. V práci s koňským miminkem je důležité, aby nestačilo poznat svou sílu vyvinutou proti nám, nerespekt k člověku nebo vynucování pamlsků atd. Možná někomu přijde roztomilé, že to hříbátko lehce vykopává po stájníkovi, kousne holku z klubu nebo se „projde“ po něčí noze, ale věřte mi, že takový kolohnát vám brzy přeroste přes hlavu a bude dělat jen potíže. Navíc převychovat takového koně není jednoduché. „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.“ Opačně to bohužel nefunguje. Hříbě je možno odloučit od matky už v šesti měsících. Já osobně to považuju za příliš brzy. Je prokázáno, že i roček určitým způsobem dodržuje denní režim matky, která už může vychovávat i jiné hříbě. Zpočátku si na její rozkaz musí od mladšího sourozence držet odstup, ale za pár týdnů mohou být v relativní blízkosti. Tady je zjevné, že k žádnému dramatickému násilnému potrhání vztahů nedochází, proto bychom si měli uvědomit, že brzký odstav pro koně není přirozený. Může způsobit nežádoucí chování (klkání, okusování ohrad ...). Mladí dorostenci se musí naučit určitým pravidlům, chtějí-li ve své skupině obstát. Učí se komunikovat, spolupracovat a najít svoje místo ve vnitřní hierarchii stáda. Je pravidlem, že když hřebec doroste, musí opustit své stádo nebo založit své vlastní. Jakmile klisna dostane svou první říji, je taktéž vyhoštěna ze stáda, aby nedocházelo k příbuzenské reprodukci. Pravidlem je, že hřebci jsou do nového stáda přijati značně jednodušeji než klisny. (Ženské si vjíždějí do vlasů i ve světě koní☺…) I s dospívajícím koněm je potřeba pracovat, budete-li hodně „dřít“ v mládí, o to snadnější bude jeho trénink v dospělosti. Sociálnímu chování se učí formou hry jako ve školce. Hřebečci jsou divočejší a hravější, to je příprava pro roli vůdce, zato klisničky jsou klidnější a učí se opatřit si potravu a vodu, připravují se na výchovu hříběte (Jen v minimální míře, vše je podmíněno instinkty.).

Někteří koně se ve stádě mohou chovat agresivně, svými majiteli bývají chybně označováni za vůdce. Přitom se pouze a jen jedná o jedince se silnějším pudem sebezáchovy, někdo by o něm mohl říci, že je „sobec".. Koně ve volné přírodě o nic bojovat nemusí. Řeka je dost široká pro všechny, zato koryto je jen pro tři až čtyři. Trávy je všude dost, ale hromádka sena je jenom jedna atd. Musíme si proto uvědomit, že za takovéto soupeřivé chování můžeme z velké části my. Z drtivé většiny takový soutěživý kůň vůbec nebývá „alfa“, ale pouhopouhý provokatér. Role vůdce se často mění, v některých případech ani nejde poznat, kdo roli zrovna zastává. Namísto agrese koně vůči sobě mohou projevovat přátelství a to hned několika způsoby: něžné doteky, vzájemná péče o srst nebo spolupráce při odhánění hmyzu.

Všechny informace z tohoto článku jsou nanejvýše relativní, museli bychom být koňmi, abychom poznali skutečnou vnitřní dynamiku stáda. Tak jsou rodina nebo monarchie? Odpovězte si sami... Osobně se přikláním k té druhé variantě, ale kdo ví?

Olivia Larsson

PS: Prosím napište na: Grevinna.Olivia.Larsson@gmail.com