Ze stínu přes světlo zpátky do temnoty

Ode dne, kdy manžel Dianě řekl, že se s ní chce dát rozvést, uplynulo už osmdesát tři hodin a dvacet sedm minut. „Víš, myslím, že nám to už neklape a je tu ještě něco, co bych ti měl říct, čekám dítě se Sarah.“ Jak mohla být tak hloupá a celou dobu slepě věřit, že s ní už tentokrát zůstane napořád… „Peterova první žena přece byla chladná kožená potvora.“ Opakovala si Diana pořád dokola. „ A Sarah! Ta hloupá naivní pětadvacítka, jak se to proboha mohlo stát? Kde jsem já udělala chybu, nebyla jsem mu dost dobrá, vždyť jsem obětovala všechno, stáje se stavěly z našich společných prostředků, Jiskru jsem k vítězství dovedla já a on byl se mnou šťastný.“ Namlouvala si.

Už dvě hodiny seděla schoulená na koši prádelníku. Rukama si objímala hrudník, zčásti protože nechtěla spadnout a zčásti také proto, že ji bolelo její nevyzpytatelné slabé srdíčko, kterému lékař předepsal klidový režim, kterého se mu momentálně nedostávalo. Nejistě se zvedla a vrávoravým krokem došla k zrcadlu v koupelně. Ze stěny na ni zírala štíhlá bledá žena se světle hnědými vlasy a očima opuchlýma pláčem. Kriticky se na sebe zaškaredila. V jasném světle žárovky se zvýraznily vrásky, které se v jejích třiatřiceti letech pomalu ale jistě usazovaly na jejím drobném, kdysi pohledném teď unaveném, obličeji. „Vypadám příšerně.“ Odebrala se do postele. Peter byl už třetí den pryč, vlastně ho od té doby neviděla, jen na chvíli z okna, kdy vedl hřebce do výběhu. Manželská postel působila prázdně a bezútěšně. Diana po dvou probdělých nocích upadla do neklidného spánku.

V jejich snech se objevovaly výjevy, se kterými se už několik let nesetkala. Byly tu zase. Scénu, kde její vlastní otec pod vlivem alkoholu bije svou ženu, Dianinu matku, do doby než se bezmocná a pohmožděná neskácí k zemi, jí její protivný mozek přehrával hned několikrát. Pak se začal obracet i k ní, křičel a nadával, ničemu nerozuměla. Tehdy ne, byla ještě příliš malá. Pak se ji otec snažil uhodit, chtěla uhnout, ale v tom se trhnutím probudila. Byly čtyři hodiny ráno. Nejvyšší čas vstávat a jít do svých vlastních stájí, kde už pár dní nebyla.

Bylo zvláštní procházet se mezi stěnami budov, které vlastníma rukama spolu s Peterem budovala skoro osm let, a nevědět, jak dlouhou jí ještě budou patřit. Vzpomínala na den, kdy ho poprvé potkala, bylo jí jen devatenáct a mu skoro třicet. Tehdy se jela podívat jako doprovod svojí nejlepší kamarádky Samanthy a její mladší sestřičky Sarah na plemeníka pro Samanthinu polokrevnou klisnu. Hřebčín rodičů Peterovy bývalé ženy Andrey byl vyhlášený v celém kraji. On tam tehdy hlídal svého tříletého syna Benjamina. Andrea byla samozřejmě už tehdy v tahu, nikdy ji život na vesnici nelákal. Peter byl sympatický, pozorný a laskavý. Se svou ženou se do půl roku rozvedl a do dalšího půl roku se znovu oženil s Dianou. Tušil tehdy, že malá sestřička Samanthy bude jednou jeho ženou? První tři roky spolu žili ve městě, kde pracovali a vydělávali si na svůj společný sen. Oba zoufale chtěli chovat a trénovat plnokrevníky. Dalších osm let spolu budovali stáje v odlehlém místě státu Kentucky. Pořídili si šest chovných klisen, dva hřebce a ještě několik mladých nadějných koní. Zaměstnávali tři lidi, což na takto malý podnik bylo docela dost. Jiskra, Dianin velký ryšavý zázrak, vydělala spoustu peněz vítězstvími v těch nejrůznějších dostizích vysokého kalibru. Nebýt Diany, Peter by si nenápadné kobylky na aukci ani nevšiml. Pod Dianiným vedením se klisna velice rozvinula jak fyzicky tak mentálně a bylo hned jasné, že je to perfektní adeptka na šampiona roku, kterým se taky stala. Díky ní už manželé neměli žádné dluhy a mohli se plně věnovat své práci a vášni.

Diana rozsvítila světlo ve stáji. Rozespalí koně takhle brzkou návštěvu neočekávali. Mladý valach Darwin vystrčil hlavu do uličky. Na jeho šedé srsti byly usazené kousky pilin, očividně ještě nedávno ležel. Dianu zachvátil vzácný pocit radosti. „Jak je možné, že jsem si na koně nevzpomněla?“Jemně koni stáhla smítka z hlavy a přesunula se dál. V boxu vedle ležela spící Jiskra. Byla oblečená do kostkované deky a nevnímala okolí. Vypadala tak klidně a bezbranně. Diana šla zase o kus dál. Vedle Jiskry bydlela její dcera Trinity. Představovala pro všechny velké zklamání, vůbec nebyla po matce. Chlupy měla krémově bílé a v ničem prozatím příliš nevynikala. Ale Diana se nikdy nevzdala naděje, že se vše jednoho dne změní. Dnešní ráno bylo první, kdy už v to nevěřila. Z vedlejšího stání vykoukla černá hlava Bouře. Nádherná černá klisna za hříšné peníze byla novou chloubou a oblíbenkyní Petera. V Dianě se vzbouřila vlna vzteku. Neměla chuť a sílu jít si k ní zacukrovat. Přitom byla tak krásná! A v tom ji něco napadlo.

Od toho rána uplynuly už dva měsíce. Diana si s pocitem uspokojení vykračovala k hotelu, kde dočasně bydlela. Konečně dosáhla toho, co chtěla: „Takže Jiskra i Bouře jsou moje a až přijde správný čas… Ha, až mě bude bolet srdce, je můj milý exmanžel dostane zpátky…“ Cítila se volně, její život už byl zase kompletní, sama nikdy nečekala, že jí bude tak dobře při pomyšlení na- pomstu… V hotelovém pokoji si na laptopu prohlížela nabídky různých agentur. Potřebovala si koupit usedlost, kde bude mít soukromí a dostatek prostoru pro chov dvou koní. Na ceně nezáleželo, Jiskřina vítězství ji zaopatřila hodně slušně. I její manžel byl kupodivu u rozvodu velkorysý. Aspoň něco na něm hrálo čistě v její prospěch.

„A tady je stodola, myslím, ehm, že by se tu klidně mohl vlézt i traktor, když na to přijde.“ Mladý agent Joe, jak se představil, se za každou cenu snažil prodat malou farmářskou usedlost poblíž Maysville. Bylo vidět, že koním ani za mák nerozumí, ale na setkání se připravoval. Diana nemusela dlouho přemýšlet. Farma se skládala z domu, stáje a malé stodoly, navíc byla celá obehnaná bílými ohradami ze dřeva. Nebulo tu nic k vidění, všechno bylo účelné, opotřebované, ale stálé funkční. Stáj sice bude potřebovat pár drobných úprav, ale co… „Nic lepšího už neseženu.“ „Dobře, já to beru, Joe.“ Mladík si oddychl. „To jsem rád, to vám teda povím, dělám to teprve týden, chápete, ne?“ Smlouva a všechny papíry byly vyřízené téměř ihned. I stěhování mohlo proběhnout v dohledné době, protože původní majitelé už bydleli půl roku v Ohiu a začínali se bát, že zemědělskou usedlost nikdy neprodají.

Diana se opírala o čerstvě natřené bílé boxy ve stáji, která zářila novotou. „Jiskře i ehm- Bouři se tu bude líbit.“ Ujišťovala sama sebe. Sedlovna už byla plná nablýskané nové výstroje, sklad krmiva obsahoval tři barely plné otrub a granulí a v seníku stály hromady sena a ječné slámy. Vše bylo připraveno. „Klisny se můžou nastěhovat“. O připravenosti k obyvatelnosti se rozhodně nedalo mluvit v Dianině domě. Nevybalené krabice oblečení, knih, vzpomínek, nádobí, dekorací a osobních věcí ležely nahromaděné v jedné místnosti i s postelí a jedním pracovním stolem bez židlí. Diana neměla ráda nepořádek, ale zmáhala ji únava. Kvůli své nemoci nesměla dlouho a náročně pracovat, což právě před chvílí dělala. Všechno se začalo točit, země jí podbíhala pod nohama, oči se samy zavíraly. Chtěla se doplazit pro sklenici vody do kuchyně, ale v půli cesty se svezla na podlahu, kde zůstala až do rána. Bezmocná, slabá a osamělá.

Černá Bouře se divoce proháněla po rovném jednotvárném výběhu. Jiskra jen větřila, stála trpělivě a jistě u východu, zřejmě zachytila nějaký pach, který ji zaujal. Diana naposledy spatřila svého bývalého muže. Bylo na něm vidět, že své dvě milé čtyřnohé kamarádky opouští velmi nerad. Nevýrazně zamával Dianě na rozloučenou, naskočil do svého pickupu a i s přívěsem brzy zmizel v dálce rovinaté zelené krajiny. „Ještě uvidíme, kdo bude smutný naposledy.“ Diana si zlomyslně představovala Sarah, opuchlou pláčem a zoufalstvím s vřeštícím dítětem v náručí. Freneticky se jí rozbušilo srdce, jako když bývala zamilovaná.

Několik následujících dní poznávala svoje nové sousedy. Byla to malá rodina se třemi dětmi. Diana vždy litovala, že nemá děti. Peter ji ujišťoval, že jejich děti jsou přece koně. „A teď jedno bude mít s tou mladou husou!“ Ačkoli nikdy po dětech netoužila, při pomyšlení na Petera a nového Benjamina ji bodnul osten závisti. Rodina ze své zahrady mohla vidět do jedné z ohrad klisen. Bude si muset dávat pozor při trénování, aby nikdo nebyl venku. Měla štěstí, že ji napadlo jít za sousedy pod záminkou seznámení se, protože by se jinak nikdy nedozvěděla, že jejich živý plot není až natolik spolehlivý, za jaký ho předpokládala.

Bouře byla vystresovaná a rozrušená. Něco takového nečekala. Proč ji ta žena nutila běžet, když ji pak strhla tak silně a hrubě na stranu, takže spadla a překulila se na bok? Diana nutila klisnu běhat na dlouhé otěži, jakmile přešla z pomalého cvalu do trysku, okamžitě ji silným trhnutím za vnitřní nohu strhla dovnitř kruhu. Okolo přední vnitřní nohy měla omotanou razící oranžovou lonži, která se jí bolestivě zařezávala do masa. Nedalo se nespadnout. Šlo lidské ženě právě o tohle?

„Sláva, ta klisna je učenlivější, než jsem si myslela. Možná měl Peter pravdu, přece jen je talent. Aspoň se jí rychleji zbavím. Jsem přesvědčená, že Sarah bude nadšená, jakého úžasného koně si to Peter trénuje. Ha, ha…“ Diana začala pomalu ale jistě ztrácet hlavu, nechala se vtáhnout do temnoty svojí skryté závisti, zloby a touhy po pomstě.

Každou noc se znovu setkávala se svým tyranským otcem, který se tentokrát neomezoval jen na nadávky a malé pohlavky. Dobře si pamatovala na den, kdy se to stalo poprvé a pak podruhé. Celou noc ležela na ledových kachličkách v koupelně, které příjemně chladily její pohmožděný obličej, a přemýšlela, proč právě ona musí mít takového zlého otce. Nedalo se to vydržet, ale komu to říct? Máma odešla, nechala mě tady s ním! „Mami, prosím vezmi mě s sebou!“, křičela Diana ze spaní každou noc, jako dítě, které se bojí stínu v rohu pokoje. S tím rozdílem že za dítětem vždy přiběhne rodič nebo dokonce oba, uklidní ho, přečtou mu pohádku, vezmou si ho k sobě do postele…

„Tak jsi hodná holka.“ Chválila Diana černou klisnu, která skoro sama při pobídce do trysku upadla na zem, aniž by jí musela nějakým způsobem pobízet. Na svou práci byla velmi pyšná, bylo načase vyhoupnout se do sedla. Každé odpoledne se projížděla po okolí na Jiskře. V novém prostředí byla mnohem více neklidná nebo to nebylo prostředím ale novou majitelkou? Diana tuto možnost ani na okamžik neuvážila. Vždy proklínala vítr, hluk z daleké železnice, smrduté stěny stáje ale nikdy ne sebe. Po večerech ještě stále vybalovala zbytky věcí z krabic, její dům se už konečně začínal podobat domovu. Vázy a květináče našly svoje parapety, oblíbené obrazy už visely na stěnách a zkrášlovaly ponuré, tiché, osamělé pokoje malého domku. Děsila se dne, kdy už nezbude jediná krabice k vybalení. „Co budu dělat?“ Ptala se sama sebe.

Jednoho sobotního odpoledne se vydala na nákup do Maysville. V nákupním centru za pultem stála dívka s drobným zkroušeným obličejem a hnědými vlasy. Při pohledu na ní se Dianě zvedl žaludek. Bylo to jako zrcadlo, které dokázalo vracet čas. Sama kdysi musela prodávat v podobném obchodě s potravinami, od otce se v patnácti odstěhovala k jeho sestře, která měla sice stejnou výbušnou povahu jako on, ale zato ji nikdy nezkřivila ani vlásek. „Halo, paní bude to ještě něco?“ Chtěla vědět dívka. „Ne.“ Odvětila Diana váhavě a rychle utíkala z obchodu pryč. Tentýž večer nesedlala Bouři a poprvé se vyhoupla na její pevný neopotřebovaný hřbet. Kobyla byla skutečná klasa. Pohybovala se s lehkostí a neuvěřitelnou grácií. Diana věděla, co má čekat při natryskání, proto se nesnažila držet se a nechala se volně vyhodit ze sedla. Jezdec, který však netuší, se držet bude, ale to se mu stane osudové. Bouře nejdříve nevěděla, jestli má nebo nemá padat. Oranžová lonž jí na noze, kterou v posledních trénincích nepotřebovala, působila další bolest, už i tak byla dost natlučená z toho neustálého padání. Diana ji proto napoprvé pomohla, prudce zatahala za provaz, klisna se automaticky vyvrátila na stranu. Málem Dianu stále držící oranžově razící lano zalehla. A nestalo se tak jedině proto, že Diana věděla, co přijde. Měla pohmožděná záda, odřený loket a hlavou jí lomcovala bolest, jakou už léta necítila, přesto byla šťastná. Pak upadla do bezvědomí.

Probudil ji až brzký ranní deštík a mráz, byl podzim. Stromy si oblékly kabáty v jiskřivé oranžové, hřejivé žluté nebo nádherné vínové. Obraz byl rozmazaný a ty tři barvy splynuly v jednu, pak se vše začalo rozostřovat. Bouře, stále nesedlaná, špinavá a do krve podřená, za sebou stále vláčela oranžovou lonži a navzdory utáhlé uzdečce a nepříjemnému udidlu se snažila se pást. Nastal rozbřesk. Diana sesbírala všechny síly, jen jako zázrakem dokázala odvést klisnu do stáje, kde ji odsedlala a namazala rány mastí. Pak se svezla na židli v sedlovně a až do pozdního večera o sobě nevěděla. Podruhé se probudila díky randálu, který dělaly obě klisny, protože za celých dvacet čtyři hodin nedostaly žádné jídlo ani čerstvou podestýlku.

Doma byla jako ve snách. Stále v ní ještě přetrvávala radost pramenící ze včerejšího malého vítězství. Druhý den se už cítila natolik dobře, aby mohla jít pracovat do stáje. Před domem na ni čekal nevítaný host. „Dobrý den, Diano, měli jsme dojem, že koně nebyli venku a ve stáji byl nějaký hluk, takže jsem se přišel zeptat, jestli je všechno OK.“ Ptal se soused Phil. „Ano, jistě, všechno je v nejlepším pořádku.“ Lhala Diana a pokoušela se zakrýt si své odřené předloktí za záda.

Asi za měsíc tréninků, při kterých už Diana nikdy nepřišla k tak velké úhoně jako při tom prvním, klisna už spolehlivě dokázala udělat, to co po ní Diana vyžadovala. Byl čas ji vrátit právoplatnému majiteli.

„Chceš mi kobylky vrátit zpátky?“

„Ty je už nechceš?“

„Ano, ale překvapilo mě to, není problém, přijedu si pro ně co nejdříve.“ Po tomto telefonátu se Diana cítila jako znovuzrozená.

„To je zvláštní, Diana Jiskru miluje, nedokážu uvěřit, že se jich vzdává, musí být vážně nemocná, nikdy jsem od ní neměl odcházet a nechávat ji samotnou. Sarah se pro mě stejně nehodí, jsem pro ni příliš starý, udělal jsem chybu, že jsem si k sobě připoutal tak mladou ženu.“ Peter jel pro své milované klisny a zamyslel se nad tím, co své bývalé ženě provedl, byl přesvědčený, že ji velmi ublížil a takhle neuvažoval poprvé…

Za týden ho výčitky svědomí opustily. Diana vypadala šťastně, dokonce si možná někoho našla, třeba ji koně přestali bavit a chtěla udělat tlustou čáru za svým starým životem. „Tati, můžu si vzít dneska Bouři?“ „Benjamine, já nevím, jestli ji Diana jezdila.“ „Ale, tati vždyť jsem na ní už jezdil, když se teprve obsedala.“ „No, dobrá.“ Svolil svému prvorozenému synovi, coby otec s výčitkami svědomí a pocitem zameškání důležitých okamžiků života jeho malého já.

Den byl zamračený ale vzduch čistý a dobře dýchatelný, plnokrevníci takové počasí pro rychlé běhy milovali. Z brány krásných stájí vyjeli dva. Dvě klisny, na kterých jeli otec a syn. Byli si tak strašně podobní… „Tak kdo bude rychlejší?“ Vyhlásil otec závod, neměl však tušení, co tím způsobí. Záhubu svého vlastního syna. Bouře udělala dva kotrmelce. Sedmnáctiletý mladík, jakožto zkušený jezdec, neodlepil kolena ze sedla, dokonce mu ani nevypadly třmeny. Peter jen z povzdálí sledoval zkázu svého milovaného dítěte.

Chlapec podlehl zraněním při převozu do nemocnice. Protože karambol nikdo neviděl, nedalo se určit, jak se to mohlo stát. Peter byl ale přesvědčený, že v tom má prsty Diana. Jestli bylo něco, co Bouře dokonale uměla, byl to běh. Tohle nebyl její styl, vůbec ne. Za osm týdnů od nehody stál u klisny ve výběhu. „Kdybys mi tak mohla říci, co se s tebou dělo…“

Peter udává Dianu na polici, ta se mu vysměje, směje se do doby, než na stanici přijde jistý soused Phil a neposkytne nahrávku rodinného videa, kde na kraji záběru lze spatřit ženu trénující koně tím nejdrastičtějším způsobem. Diana je obviněna za vraždu. Je shledána jako duševně narušená díky traumatu z dětství. V psychiatrické léčebně zemře ve věku čtyřiceti let. Sama, bez přátel a rodiny. Z jejích výpovědí vychází, že velice lituje toho, co způsobila nebohé klisně Bouři, ale zodpovědnost za smrt nevinného člověka vůbec nebere v úvahu. Peter založil novou rodinu. Klisna Jiskra se z nejistého chování vrátila opět do normálu ihned po návratu domů. Bouře začala být využívána pro chovné účely, dala stájím dva dostihové šampiony.

Olivia Larsson

Inspirováno vedlejší postavou vytvořenou spisovatelkou Jane Ayresovou.