Co se děje v ohradě?

19. září 2012, odpoledne Je to hrůza, chci pryč! Nikdo mi neodpovídá na moje maily, nemám mobil, takže nemůžu nikomu zavolat, internet je povolený jen v učebně informatiky na dvacet minut denně-což je prekérně málo, navíc jsou zablokované stránky jako např. facebook, myspace-zkrátka všechny sociální sítě. Nejsem náhodou ve vězení? Navíc jsem vykonala školní trest za nesplněný úkol do angličtiny. Musela jsem dvě hodiny sbírat všechny miniaturní papírky na školním dvoře. Každý, kdo kolem mě procházel, jen blbě čuměl. Ještě k tomu pršelo a já vypadala jako zmoklá slepice. S B. se dneska jezdilo obstojně, šli jsme uvolňovat ven do lesa, takže v hale byl snesitelný, navíc byl dopoledne puštěný v pro něj tolik nenáviděné hale, kde celou dobu okusoval seno...☺ 19. září 2012, pozdě v noci Už jsem usínala a najednou uslyšela divné zvuky. Abbigail něco hledala v šuplíku, pak si nazula své pantofle a vykradla… Celý článek ›

12. září 2012 Dnešek se rovná hromadě pádů, trapasů a veřejných ponížení. Začalo to tak, že mi ráno u snídaně došlo, že nemám úkol do angličtiny, to by nebyla taková hrůza nebýt zatracených klepen, které všechno vyžvaní. Naše učitelka si vybírala jen práce dobrovolníků, ale ta husa Susan navrhla hromadné známkování, a tak ta stará rašple souhlasila, tímto zjistila, že nic nemám a uložila mi školní trest. K obědu se podával lepivý šedobéžový blivajz, ani dívat se na to nešlo, to mi věř! Baltazar měl dneska rozvernou náladu, chvíli to vypadalo, že všechno bude v pohodě, ohromná hala je k ježdění maximálně komfortní, ale ne v případě Baltazara. Asi v půlce hodiny začal být dost dotěrný, celé jeho chování se stupňovalo a dostalo třešničku v podobě mého galantního pádu přímo na tvrdé dřevěné kavalety. Skončila jsem na ošetřovně. Sestra je tu milá, protože jsem tu sama, dala mi zmrzlinu,… Celý článek ›

5. září 2012, ve smrduté knihovně Můj mladý život je naprosté fiasko. Je v něm 7 hrozných věcí! 1. Sedím v téhle potrhlé díře, které lidé říkají škola. 2. Nemám Munga, ranč, svoje kamarády a chuť do života, který se už zřejmě chýlí ke konci. 3. Asi umřu hlady! 4. Zabavili mi mobil, přitom mi nikdo neřekl, že je zakázaný! 5. Existuje v Anglii něco jako „svoboda“? 6. Hnusí se mi britské počasí. 7. Nikdy se odsud nedostanu! To ježdění na jízdárně mě zabije dřív, než dostanu možnost vypadnout. Náprava? Ještě nevím. 6. září 2012 Melissa se chová hrozně povýšeně, tvrdí, že tu panuje hierarchie a mám ji plně respektovat, ale jak k sakru vážně nevím, po které straně chodby chodit. Susan totálně lomcuje Andreou, jsou sebou úplně posedlé, jedna bez druhé nedají ani ránu. Někdy mám dojem, že je Andy jen ocas a nechává se využívat Susan, která se občas chová sebestředně. Abbigail je mi ale… Celý článek ›

30. srpna 2012, někde nad USA V kufrech mám snad polovinu svého pokoje. Právě letíme z Cheyenne do New Yorku. Sedím vedle táty. Naštěstí. Měla jsem za to, že s námi Helena nepojede. Omyl. Chtěla by poznat babičku, to jsem zvědavá. Bude to legrace. Babča je dost tvrdá ženská! V letadle zase podávali hovězí! Já se z té druhé třídy asi pomátnu. Vybila se mp3 a zatraceně se nudím. Nerozloučila jsem se s Mungem. Naše ježdění skončilo. Táta ho v noci, kdy byla party, vypustil na pastviny. 31. srpna 2012, nad Anglií Brzy budeme přistávat. Ztratil se mi kufr. Bylo v něm všechno! No, vlastně jenom plyšáci, ale přece to nebudu zlehčovat. Je to vážná situace, myslím, že budu tu leteckou společnost žalovat. Sedla jsem si mezi tátu a Helenu… Asi nejsou moc nadšení. Oznámili mi, že svatba bude 18. září. A já na té nádherné sešlosti nebudu, jelikož budu v mé „nové škole“. Možná už ne ☺. Doufám. 1. září 2012,… Celý článek ›

13. srpen 2012, Verona, Itálie Milý deníčku, Neměla bych do tebe psát italsky? Jsme ve Veroně a ty jsi můj suvenýr. Táta s Helenou si užívají města lásky a já sedím v hotelovém pokoji, zakázali mi někam pláchnout, kéž by tu se mnou byl můj kůň Wilde Mungo. Kdyby Romeo s Julií věděli, že někdo dokázal zapomenout na lásku svého života a stmelit se s nějakou jinou ženou, jistě by byli docela nakrklí. Ale já to takhle nenechám, postarám se o to, aby svatba nebyla. Dneska jsem Heleně schovala sluneční brýle a župan. Na zítra mám mnohem lepší plán. 14. srpen 2012, Verona, Itálie Plán se nezdařil. Helena do svého pokoje vrazila právě ve chvíli, kdy jsem držela její kašmírový svetřík a máchala ho v hrnku presa. Celý její šatník měl podlehnout tomuto počinu, bylo by to přece na personál. A na to dlabu. Táta se hodně naštval, zamkli mě do mého pokoje a při odchodu prohlásil, že mě takovou vůbec nezná. Ale zná… Celý článek ›

Ode dne, kdy manžel Dianě řekl, že se s ní chce dát rozvést, uplynulo už osmdesát tři hodin a dvacet sedm minut. „Víš, myslím, že nám to už neklape a je tu ještě něco, co bych ti měl říct, čekám dítě se Sarah.“ Jak mohla být tak hloupá a celou dobu slepě věřit, že s ní už tentokrát zůstane napořád… „Peterova první žena přece byla chladná kožená potvora.“ Opakovala si Diana pořád dokola. „ A Sarah! Ta hloupá naivní pětadvacítka, jak se to proboha mohlo stát? Kde jsem já udělala chybu, nebyla jsem mu dost dobrá, vždyť jsem obětovala všechno, stáje se stavěly z našich společných prostředků, Jiskru jsem k vítězství dovedla já a on byl se mnou šťastný.“ Namlouvala si. Už dvě hodiny seděla schoulená na koši prádelníku. Rukama si objímala hrudník, zčásti protože nechtěla spadnout a zčásti také proto, že ji bolelo její nevyzpytatelné slabé srdíčko, kterému lékař předepsal klidový… Celý článek ›

Líně padající sněhové vločky halily krajinu do bělostného závoje, skrývaly nahotu stromů a propůjčily světu zdání čistoty a klidu. (Vyvolení ví.☺) Koně, vznešení tvorové, vypadali v rudnoucím soumraku jako sochy z ledu. Až na jednu výjimku. Brianne, klisna s měděnou srstí, netrpělivě tančila na místě. Prudce oddechovala, z nozder jí vycházely obláčky páry. Její naduté boky prozrazovaly, že co nevidět porodí hříbátko. I jako nezkušená jsem dobře věděla, jak si kobylčino počínání vyložit. Zmocnila se mě panika. Hřebení mělo přijít až za několik týdnů. Tohle bylo příliš brzy. Celá rozrušená a strachy bez sebe jsem běžela k oknu majitelčiny kuchyně. Z mého naléhavého klepání na okenní tabulky zřejmě usoudila, že se stalo něco strašlivého. Rychlostí světla rozrazila okenice. „Co se děje?“ Tázala se celá napjatá. „Brianne se hřebí.“ Na srozuměnou krátce přikývla, levou rukou… Celý článek ›

Jsem děsně nesoustředěná a myslím si, že by mi prospěly krátkodobější cíle. Zkusím sem přispívat každý den. Snad mi to kapec pomůže. Někdy mi rupne v bedně. Přesněji to bývá večer, když padne tma.V takových chvílích většinou hupsnu do bot a běžím pryč. Můj cíl je často obchod. Není to daleko a mají tam slušný výběr sladkostí. Občas tam potkám moji malou přítelkyni. Koupím ji párek nebo paštiku, pohladím ji a běžím domů. Mimochodem ta kámoška je pes. Jmenuje se Daisy a čas od času se snaží nasyslit si něco před krámem. Mám ji hrozně ráda, v zoufalých chvilkách byla moje nejlepší přítelkyně☺. Jestli jste už na začátku říkali, že jsem ubožák, tak těď jsem asi klesla ještě niž, co? Nicméně, mi udělá radost, když tam je. Nechápu se. Místo toho abych se bála, přímo vyhledávám tmavá prostranství. Nechci, aby si někdo myslel, že čekám na svého úchyla na bílem koni, ale tma je pro… Celý článek ›