Moje osobní studium koní

Kopyta koní se vyvinula tak, aby odolala suchým, tvrdým povrchům na dlouhodobém pomalém putování. Avšak člověk koně chová po celém světě, terén není všude stejný a málokdy po koni vyžadujeme jen pomalý krok. Proto lidé vynalezli podkovy, první podkovy jsou staré jako samotná evropská civilizace, kterou založili naši předci Keltové. Podkova není jen symbol štěstí, ale musím uznat, že vypadá moc hezky. Podkovaní koně podávají vyrovnané výkony na jakémkoli povrchu, jejich kopyta mají zpravidla lepší struktury, pravidelné korektury zajišťují a správný vývin. Některé vady a nerovnosti na kopytech se dají zpravit podkovami. Okované kopyto se snáze udržuje. Jejich nevýhodami jsou: koně se mohou poranit, kopyto nepracuje tak, jak příroda zamýšlela, šlachy jsou více zatíženy, může dojít k nebezpečným infekcím, jakmile se podkova ztratí, kůň nemůže pracovat a jsou poměrně cenově náročné. O okované kopyto… Celý článek ›

„Koni nejdříve přidáme práci až později krmení.“ Tohle holandské rčení je sice staré ale pořád platné. Nejčastějším chovatelským prohřeškem je překrmování. Lidé si neuvědomují, že koni naopak přitěžují. Přibírají na váze, osvojují si rozmazlené chování a překypují přílišnou energií. Nesmíme zapomenout na to, že koně nejsou zvyklí spásat celá zrna nebo krmivo v koncentrované formě. Proto při krmení jádrem dáváme pozor! Pro naše miláčky je přirozené spásání pícnin, které nepotřebují vůbec kvalitní. Jako jedni z mála býložravců velice dobře snášejí chudou pastvu. Špatné krmivo může způsobit poruchy zažívacího traktu jako např. koliky nebo vředy. Důležité je také krmení individuálně. Je přece jasné, že malému poníkovi, který se jen válí na pastvě, nedáte totéž co velké březí klisně nebo sportovnímu hřebci. Navíc takto můžete snadno zkontrolovat, co kůň sežere.… Celý článek ›

Společenský život koní je poměrně rozmanitý, mají-li k tomu možnost. Kůň je absolutně stádové zvíře a samostatně nemůže přirozeně fungovat. Osamělý jedinec majiteli přináší snadnější manipulaci, kůň si vytvoří závislost na člověku, ale to jen v lepším případě. Je také možné, že „zdivočí“, stane se nezvladatelným nebo si navykne uplatňovat stájové zlozvyky. Pro člověka to zní atraktivně, ale co ten nebohý čtyřnožec? Chápu, že si někteří lidé mohou dovolit právě jednoho koně, ale myslím si, že by se měli nad sebou zamyslet. Je to sobeckost. Jako možná zlepšení bych si dovolila navrhnout: Najít si koňské kamarády aspoň na vyjížďky. Do stáje pořídit jiné zvíře. Je obecně známo, že koně dobře vycházejí s kozami nebo ovečkami. Nevýhodou dvojic je vzájemná závislost. Někdy to může způsobit ohromné potíže, dokonce jsem se setkala se situací, kdy kůň ve vozíku čekající na… Celý článek ›

Stovka lidí, stovka mozků, stovka představ. Každý z nás si ideální stáj pro své koně představuje jinak. Malé holčičky sní o barevných stáních s bílými poníky s dlouhou hřívou, aby jim mohly plést copánky, školačky chtějí jezdeckou školu s velkou jezdeckou halou, kde se mohou učit na licenci, špičkoví jezdci hledaní maximálně komfortní stáje pro své šampiony. Ideálních hypotetických příkladů bych sem mohla napsat stovky, a tak zkusím zlatý střed v několika variantách. Kdyby si kůň mohl vybrat svůj domov, vypadalo by to asi takto: velká pastvina se šťavnatou trávou, lesík, potůček s křišťálově čistou vodou, pěkné počasí každý den a přístřešek proti slunci, kde se vleze celé stádo. Nezní to tak špatně, ale počasí ovlivnit nemůžeme, málokdo má na pozemku potok nebo les a oblíbenost jedince ve stádě neovlivníme. Smůla, musíme se s tím poprat jinak. Nejhojněji rozšířené typy ustájení u… Celý článek ›

Aby koně mohli úspěšně plnit veškeré úkony v životě, musí se umět mezi sebou domluvit. A právě dnešní téma bude o „koňském dorozumívání“. Koně hlasité zvuky jako dorozumívací prostředek většinou nepoužívají, protože by mohl nalákat predátora. Proto má jedině jednoznačný záměr. Existuje mnoho typů ržání- od nenápadného frknutí až po ohlušující nářek, koně je uplatňují podle situace, kterou my lidé můžeme zaznamenat jedině očima, proto nejsme schopni zaznamenat slovníček koňské řeči s absolutní platností. Dalším dorozumívacím prostředkem mezi koňmi je řeč těla. Je to velice obsáhlá a nám už relativně známá „věda“. Široká paleta nejrůznějších úkon (uši přitisknuté k hlavě, něžné žduchání nebo ocas zdvižený nahoru…) nám může prozradit maximu z jejich „řeči“. Malý příklad: Pasoucí se kůň najednou zvedl hlavu, zřejmě ho znepokojilo nějaké šustění v… Celý článek ›

Pořád dokola se omílají pojmy: stádo, společnost, jednota… Ale co doopravdy znamenají? V tomto článku se vám pokusím přiblížit, kdo a co tvoří „koňskou rodinu“ jinými slovy stádo. První otázka, kterou bych ráda zodpověděla, zní: Proč koně žijí pospolu ve skupinách? Koním coby stádo přináší mnoho výhod, jako jsou: V početnosti je bezpečí-pro „lovce“ je mnohem složitější odtrhnou člena stáda než jednotlivce. V každičkém okamžiku aspoň jeden kůň „hlídá“. To znamená, že může vždy včas spustit poplach. Mladší mohou získat od starších jedinců vědomosti typu: Kde najít vodu, kam sahá teritorium, jak zvětřit nepřítele, které byliny mohou jíst. Všechny tyto okolnosti jsou pro přežití koně velmi důležité, proto nepodceňujme jejich silnou emoční potřebu být pohromadě. Poněkud zapeklitá druhá otázka: Kdo všechno tvoří stádo? Každou skupinu tvoří vedoucí hřebec, nejstarší… Celý článek ›

Kdo je „kůň“? Protentokrát jsem nechala své názory stranou a poslouchala ostatní: „Je to moje úplně nejoblíbenější zvíře.“ „Sudokopytník ☺☺!“ „Zvířata, ze kterých jde respekt.“„ Auto se špatnou brzdou." A mnoho dalších…Tyhle odpovědi byly výhybky a únikové cesty od neznalosti. Proto jsem se rozhodla, že stručně a obecně charakterizuju pana „koně“. Pro experta: Koníček je lichokopytník, pleteš si ho s krávou, to je blog vedle ☺…Kůň patří mezi živočišné druhy určené k potravě masožravců. Jeho převažující motivací je tedy logicky přežít, hned v závěsu následují priority: reprodukce, dostatek pastvy a vody. Podle filmu Lekce neslušného chování je „mužné chování“ útěk, takže můžeme říct, že se koně chovají mužně. Cítí-li se mentálně, emočně či fyzicky pod tlakem, bude se snažit o únik. Toto je pevně zakořeněná strategie přežití. Pokud ale prchnutí není… Celý článek ›

Koně mají velmi dobře vycvičený apetit, jak by taky ne, když celé hodiny a hodiny tráví na pastvě vyhledáváním těch nejchutnějších bylin. Pysky koně jsou velmi pohyblivé, a proto jsou ideální k řazení krmiva tak, aby je přední řada zubů spolehlivě zachytila. Koňské řezáky jsou přizpůsobené trhání hrubých a vláknitých trav. Stébla si kůň posune na řezáky a začne potravu rozmělňovat. Mezi přední a zadní řadou zubů je mezera, kam vkládáme udidlo. Kousáním se zuby obrušují, zároveň také rostou, ale to jen do určitého věku. Na sklonku života mohou mít staří vysloužilí koně problémy s rozmělňováním potravy. Část objemového krmiva jsme schopni nahradit, ale udržovat koně takto dlouhodobě bohužel není možné. Z toho vyplývá, že podle chrupu jsme schopni přibližně odhadnout věk koně. Znáte to rčení? „Darovanému koni na zuby nehleď.“ Kůň je schopen jíst nepřetržitě 16 hodin denně, na… Celý článek ›

Koňské tělo je přizpůsobené k životu zvířete, které se při útoku predátora v první řadě brání útěkem, k pracovnímu stylu, který po koních požadujeme my, už tak vhodné není. Koně mají velkou a mohutnou hlavu, protože musí pojmout dlouhé nosní dutiny pro dobrý čich a hodně vnitřního prostoru určenému k dýchání při maximálním pohybu. Konstrukci hlavy dotvářejí spodní čelisti a svaly určené ke zpracování potravy. Viditelná část zubů je mnohem kratší než ta, kterou nevidíme (ukrytá v čelisti). Hlava se proto musela prodloužit, oči sedí výše na lebce to proto, aby se kůň mohl pást a zároveň sledovat dění kolem sebe. Dlouhý krk hlavu přibližuje k pastvě, je ohebný a pomáhá udržovat rovnováhu při pohybu. Páteř koně je poměrně neohebná. To snižuje výdej energie při běhu po rovinkách. Napsala jsem „poměrně“, protože určitá část koni dovolí se ohnout například tehdy, aby si podrbal… Celý článek ›

Vzpomínám si na pěknou příhodu. Sousedé měli mladou tažnou klisnu. Chovali ji samostatně, což jak určitě všichni dobře víte, není zrovna ideální. Hrozně toužila po společnosti. Jendou jsem šla k ní do ohrady v oblečení, které jsem měla na sobě v jezdecké škole. A měli byste vidět, jak za mnou pořád chodila, dloubala mi do ramena, jakoby čekala, že mi z rukávů vypadnou jiní koně. Zapamatovala si mě jako koňskou kamarádku a od té doby se ke mně chovala vstřícněji přátelštěji než k ostatním lidem a dokonce mi dovolila zdolat její neobsedlý hřbet jako prvnímu člověku (Mouchy se přece vozily běžně, ne?☺). Čich a chuť se koním nehodí jen při rabování kapes s cukrem, ale jedná se o důležité smysly, které jim pomáhají přežít ve volné přírodě. Nejčastěji využívají čich, protože pachy ve vzduchu a prostředí přetrvávají dlouhou dobu. Jestliže nefouká vítr, koně dokáží vycítit… Celý článek ›

Kůže koní plní mnoho funkcí. Má schopnosti rychlého hojení, pružnost a pevnost, proto dobře chrání veškeré struktury, které se v ní nacházejí. Je plná nervových zakončení. V některých místech je jich více, v jiných zase o něco méně. Všichni dobře víme, že kůň je schopen ucítit malinkou mušku a jednoduchým pohybem ji ze sebe sundat (mávnutím ocasu, cukáním kůže…). Při ježdění je reakce na dotyk jednoznačně nejdůležitější. Pokud kůň reaguje málo nebo vůbec, může to znamenat, že je od přírody málo citlivý nebo je to následek špatného zacházení při tréninku. U přecitlivělých koní platí totéž. Pysky koně mají na čtverečním centimetru více nervových zakončení než bříška lidských prstů. To znamená, že jsou i mnohonásobně citlivější. To se koním hodí při spásání potravy. Dlouhé hmatové vousky, které v těchto místech vyrůstají, jsou důležitým náčiním pro ohmatávání… Celý článek ›

„Nedívejme se koni na uši, neupadnou mu.“ Pat Parelli Koňské uši se vyvíjely tak, aby posloužily jako další obranný nástroj, před tvory, jimiž byli koně loveni. Nezáleží na tvaru, velikosti jednotlivých plemen, každé ouško je schopno zachytit i ten nejnepatrnější zvuk. Hlubší tóny koně nedokáží registrovat tak jako my, vnímají je spíš jako vibrace. Zato ty vyšší neslyšíme my a oni ano. Určitě se vám stalo, že váš koník stříhal ušima a přitom jste nic neslyšeli. Koňské uši jsou velmi pohyblivé. Mohou se otáčet v rozsahu téměř 180°, což koni umožňuje zachytit zvuky z nejrůznějších směrů mnohem přesněji než nám lidem. Navíc se každé dokáže pohybovat nezávisle na druhém, takže se může zaměřit na dva naprosto různými směry současně. Pro bytost určenou k lovení je to ohromná výhoda. Určitě jste už zažili ježdění ve větru. Dobře si vzpomínám, jak jsem se svou kamarádkou jezdila… Celý článek ›

V této rubrice bych se s vámi ráda podělila o své osobní poznatky z kouzelné říše koní. Magický pronikavý pohled koně na člověka je přímo hypnotizující. Samotná krása koňského oka je naprosto jedinečná. Víte, že kůň má největší oči v poměru s tělem z celé říše suchozemských savců? Oči však nemá proto, abychom je obdivovali, ale představují pro něj zcela nepostradatelnou zbraň proti predátorům. Zorné pole koně zaujímá téměř celých 360°. Jako tvor lovený si tímto získal nemalou výhodu. To také samozřejmě znamená, že kůň vidí i to, co nevidí jeho jezdec. V takovýchto situacích my lidé nemůžeme pochopit, proč se kůň plaší nebo vyvádí. Přitom jde o obyčejnou, správnou emocionální reakci, která koním umožnila přežít až do dnešních dob. Ale i dokonalí koně mají své mouchy. A hned dvě. Malá slepá zóna se nachází za jeho zádí a pojímá plochu asi 3° . Odtud zřejmě pramení… Celý článek ›